350 gramů špaget, 1/2 kilogramu rajčat, 2 stroužky českého česneku, olivový olej, máslo, bazalka, sklenka hovězího vývaru, sůl, parmezán
Příprava jako Pohlreich inspired story
Posledně jsem se díval na pár starších dílů Ano šéfe (Prima je má skoro všechny v
archivu). Proti panu Pohlreichovi mám pár námitek*, ale kapacita přes vaření v restauracích je rozhodně slušná a také nosí v hlavě a na vařečkách hezkou sbírku receptů. Tentokrát padlo na Špagety pomodoro. Rozdíl v surovinách jeho a mých byl takový, že neměl jsem malé rajčátka, ale normální, chyběla mi petrželka a bohužel čerstva bazalka, to poslední jsem nahradil sušenou.
Rajčata jsem spařil (cca dvacet vteřin každé v horké lázni), oloupal. Stroužky česneku jsem taktéž oloupal a protože fakt mám rád česnekovou chuť tak překrojil ještě na polovic. Na rozpáleném olivovém oleji jsem si orestoval česneky, přidal oloupaná a rozkrojená na polovic rajčata, podlil je tak půlkou vývaru (na takovéto věci mám připravený na mrazáku několik litrů silného hovězího vývaru, který je rozhodně lepší než jakákoliv kostka - přeci jen pro dvě tři deci si čerstvý vývar neuděláte) a po chvíli rozmačkal a nechal jsem dusit (tady se ukázal první menší problém, že velká rajčata jak jsou masitá, tak se dělají i trošku déle). Dal jsem vařit vodu na špagety, když se začala vařit, tak jsem nasypal sůl (uvěřil jsem Zdenkovi že nejdou přesolit, takže dvě hrsti soli) a vložil špagety, zamíchal, stáhl oheň na polovic a cca 7 minut vařil. Mezi tím se mi dodělala rajčátka, dolil jsem skoro celý zbytek vývaru, přidal tak padesát gramů másla, dosypal bazalku (sušené jsem dal necelou polévkovou lžíci), chvilku povařil.
Slil jsem špagety a tady nastalo malinké ouvé, oba s manželkou jsme usoudili, že jsou přesně na hraně přijatelné slanosti - samotné by se s přidáním byť jen špetičky soli staly nemile přesolené. Tady se mi zdálo, že asi pan Zdeněk s teorií, že špagety přesolit nejdou, je mírně mimo. Špagety jsem přihodil na pánev, když jsem zaslechl mírné zasyčení, tak jsem dorazil celý vývar, pečlivě promíchal a naložil na talíř. Kdo viděl Ano šéfe, ví že tam měla ještě přijít zelená petrželka, ale když ji nemáte, tak není co řešit, no a při dušení jsem měl vyndat česnek. Jenže já česnek rád, takže rodina dostala na talíř bez česneku a na mém talířku na boku přistály oba rozpůlené stroužky. Nyní došlo na ochutnávku kompletních Špaget pomodoro bez dodatků. Jedním slovem báseň, říkal jsem si to ani není možné vylepšit, ale na kusu přistál parmezán, dvě básně. No a na konec jsem to teda jemně posypal celým parmazánem a pokapal dobrým olivákem, promíchal a výsledek bylo pět básní a velká pochvala, Špagety pomodoro se přesunuly na náš stálý jídelníček. A co ta slanost špaget ? Zvláštní věc, pan Pohlreich opravdu vaření rozumi :), v jídle to, co se zdálo samotné lehce na hraně, bylo smíchané s omáčkou pomodoro naprosto přesně tím co jsem chtěl. Příště naperu do té vody aspoň půl kila, přeci to musí jít přesolit.
*Za ty námitky možná ani tak samotný pan Pohlreich nemůže. Ty stále stejné ksichty a připomínky na začátku každého dílu Ano šéfe jsou asi nutnost předepsaná scénářem. A za to, že méně inteligentní lidé nepochopili, že on mluví o vaření v restauracích, kde by měl být pro zákazníka produkt naprosto jasný a už při čtení lístku srozumitelný, a ne o domácích receptech, kde o vaření rozhoduje to na co máme chuť a ne rozkazy nějakých autorit či tradice, už vlastně nemůže (kdo viděl Na grilu, tak například ví dobře, že i pan Pohlreich používá kečup).
